Pro turistu

Partnerská města

INFORMACE O MĚSTĚ: 
Jde o jedno z hlavních hornických center v ČR, které spolu s okolními městy tvoří průmyslovou Ostravsko-Karvinskou pánev. Teprve objevení bohatých ložisek uhlí v této oblasti vedlo k prudkému rozvoji Karviné.

Nejbližší partnerské město Jastrzębia-Zdroju, Karviná, přeje jak zmotorizovaným turistům, tak těm, kteří se tam vydávají raději na kole. Dnes je Karviná městem s více než 56 tisíci obyvateli a je jedním z hlavních hornických center v České republice. Tato osada na řece Olze, v oblasti historického Těšínského Slezska, vznikla spojením měst Karviná a Fryštát a vesnic Darkov, Ráj a Staré Město - dnešních integrálních částí města. Karviná je v mnoha ohledech ekvivalentem našeho města na druhé straně hranice – těžební průmysl, historické čtvrti s honosnými historickými budovami a lázně. Výjimkou je ale fakt, že v Karviné, přesněji v Darkově, fungují dodnes. Lázně Darkov jsou dnes součástí města, které se proslavilo díky lázeňskému léčebnému zařízení založenému v roce 1866. Za vidění stojí také historický lázeňský dům postavený na počátku minulého století v centrální části lázeňského parku. Nedaleko na řece Olze se nachází ještě jeden významný prvek Karviné a Darkova - betonový most Sokolovských hrdinů, který je svým způsobem vstupem do areálu sanatoria.
Při cestě z lázní směrem do centrální části Karviné nelze minout zámecký park Boženy Němcové, ve kterém se nachází historický Larischův altán z materiálů z rozebrané Larischovy hrobky - včetně čtyř nádherných pískovcových sloupů. Odtud je to jen pár kroků k paláci Fryštát. Velkolepý karvinský zámek byl původně dřevěnou tvrzí Těšínských Piastovců. Restaurován a přestavěn v mnoha slozích se nakonec prezentuje jako ukázka budovy v pozdně klasicistním empírovém stylu. Přímo sousedí s náměstím - centrálním místem Fryštátu, tedy části Karviné, která ještě do roku 1948 byla samostatným městem. V centrální části náměstí se nachází pětimetrová kašna z roku 1900. Kolem celého náměstí se rovněž zachovaly historické nájemní domy s bohatou výzdobou z 18. a 19. století a budova radnice ze 16. století spolu s kamennou věží. Na náměstí vede mnoho půvabných uliček, jako je Masarykovo náměstí, Zámecká nebo Fryštátská, které zejména ve večerních hodinách vytvářejí specifickou atmosféru této části starého města.

V Karviné je rovněž mnoho zajímavých sakrálních staveb. Nedaleko Fryštátského paláce se nachází Kostel Povýšení Svatého Kříže ze 14. století, který se spolu se sochou svatého Patrika z roku 1749 malebně snoubí s přilehlým palácem. Za návštěvu stojí také kostel sv. Marka, ale především byste měli v Karviné navštívit neobvyklou atrakci regionu. Kostel sv. Petra z Alcantary se ne nadarmo často nazývá „českou Pisou“, jelikož v důsledku intenzivní těžby uhlí v této oblasti se země začala posouvat do takové míry, že se barokní kostel naklonil o 6,8° a je dnes známý v Česká republika jako nejpokřivenější posvátný objekt.

Jedinečných míst je v Karviné a okolí dostatek a jako důkaz mohou turisté toužící po sportovně-rekreačních způsobech trávení volného čas využít mnoho zařízení k tomu přizpůsobených. Sportovní a rekreační zařízení jastrzębianům známé také jako letní koupaliště s mnoha atrakcemi a rekreační areál Loděnice na slepém rameni Olše.
 

Podpis partnerské dohody: 1. března 1995

INFORMACE O MĚSTĚ:
Představuje "ložnici" Ostravsko-Karvinské pánve. Dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že na území několika vesnic u Těšína (Šenov, Bludovice, Šumbark) brzy vznikne město. Místní obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím a jeho poklidný způsob života kontrastoval s atmosférou okolních měst a hornických kolonií.

Městu Havířov byla udělena městská práva 4. prosince 1955, je tedy jen o málo starší než Jastrzębie-Zdrój. Stejně jako u nás byla výstavba hornických obcí hlavním důvodem pro vznik na územích obcí Šumbark, Dolní Bludovice, Prostřední Suchá a Šenov města horníků, tedy Havířova. Havíř je v jazyce našich jižních sousedů prostě horník - v těšínském nářečí se horníkovi říká podobně "havíř". Lidé zodpovědní za výběr jména pro nově vznikající osadu by měli mít tvrdý oříšek, neboť nabídky, které se hrnuly do veřejné soutěže, byly naprosto neuvěřitelné a složité. Mezi jmény jako: Budosociokolektivov, Gottwaldův Horníkov, Bezručovy Novoměstské Baně a dokonce i Stalin bylo rozhodnuto pro Havířov, kde dnes stojí za to navštívit pár zajímavých míst.

Výlet po tomto městě se 76 tisíci obyvateli stojí za to začít z hlavního náměstí zvaného havířovským náměstím. Náměstí Republiky je upravené velké náměstí v centrální části Havířova. Nachází se zde pozoruhodná a dobře viditelná brána s pramenem a kyvadlem. Nový architektonický objekt, který dnes zdobí centrum města, vybrali místní lidé v artistické soutěži v roce 2003. Autorem devítimetrového kyvadla, které má být symbolem uplývajícího času, jsou Štěpán Milkov a Karel Holub. Z tohoto místa je nejlepší vydat se hlavní tepnou města směrem k vlakovému nádraží, protože právě na Hlavní třídě každou chvíli narazíte na místo, které stojí za to navštívit. Velkou část této části města tvoří památkově chráněná zóna Sorela. Centrum Havířova, které bylo vybudováno v polovině dvacátého století ve stylu socialistického realismu, bylo v roce 1992 vyhlášeno památkovou zónou, jejíž dnešní název je zkratkou výše uvedeného stylu. Zde stojí za to zastavit se u kina Radost, které je jednou z nejtypičtějších budov této historické zóny. Právě na tomto místě v roce 1955 byly městu uděleny městské insignie a dnes zde funguje kulturní dům.  O pár set metrů dál se nachází kostel sv. Anny, který spolu se zámkem na opačné straně chrámu vítá lidi přijíždějící do centra města z Ostravy.

Výše zmíněný zámek je palác postavený v empírovém stylu. Jeho historie sahá až do 15. století, neboť na tomto místě měla stát tvrz. V roce 1997 v důsledku postupné devastace prošla budova důkladnou rekonstrukcí. Zámek znovu otevřel své brány na začátku roku 1998 a dnes vypadá skvěle, zvláště v sousedství malého, ale velmi malebného parku. Malebná Lučina, tedy řeka protékající Havířovem, byla v roce 1992 vyhlášena přírodní památkou. Hlavním předmětem  této ochrany je neregulovaný tok řeky, který vede četnými říčními zákrutami v několikametrových bahenních splavech. Nezkrotná řeka tak dává možnost dalšího rozvoje říčních meandrů, které neustále mění svou polohu a tvar, což je velkou lahůdkou pro nadšence výletů do přírody. Na své si přijdou i nadšenci etnografie - Kotulova dřevěnka je jednou z nejstarších dochovaných dřevěných lidových staveb v Těšínském Slezsku. Výstava v Kotulově dřevěnce představuje interiérový design a způsob života na přelomu 19. a 20. století v centrální části Těšínského Slezska.

Všem návštěvníkům tohoto půvabného místa doporučujeme na závěr ještě jednu akci – každoroční festival „Havířov v květech“, který se poprvé konal v roce 1973. Akce přitahující davy nejen floristických nadšenců je velkou oslavou města, při které můžete mimo jiné vidět barevný průvod, sochy a obrázky květin vytvořené přímo publikem, ale také se zúčastnit řady soutěží a koncertů.
 

Podpis partnerské dohody: 12 dubna 1997

INFORMACE O MĚSTĚ:
 Je to obec ve Francii v regionu Nord-Pas-de-Calais v departementu Nord, což je důležitá průmyslová oblast Francie, která se rozvinula v 19. století. Zdejší průmysl prochází od druhé poloviny 20. století restrukturalizací – nerentabilní doly byly uzavřeny a vznikají nová průmyslová odvětví.

Je to město a obec ve Francii, v regionu Nord-Pas-de-Calais, v departementu Nord - položená v severní části Francie, nedaleko belgických hranic.
Je to živé a dynamicky se rozvíjející město, kde vzkvétá společenský i ekonomický život a působí zde řada výjimečných spolků, mj. v oblasti kultury a sportu dodávající další impulsy rozvoji města.

Tourcoing má téměř 94 tisíc obyvatel – jde o čtvrté největší město regionu Nord - Pas-de-Calais. Jeho rozloha činí 3734 hektarů.
85 % rozlohy obce Tourcoing se nachází v architektonické a urbanistické ochranné zóně.

38,7 % obyvatel města tvoří lidé do 25 let a něco málo přes 16 % lidé starší 60 let.

Partnerskými městy Tourcoingu jsou kromě Jastrzębia-Zdroju také: Mouscron (Belgie), Berlin Mitte, Bottrop, Mühlhausen (Německo), Rochdale (Velká Británie), Biella (Itálie) a Guimarães (Portugalsko).

Tourcoing se nachází 10 kilometrů severovýchodně od Lille a do velkých evropských metropolí Paříže, Londýna, Bruselu a Amsterdamu - je odsud méně než 300 km.

Do francouzské metropole dojedete vlakem za 1,5 hodiny a do Bruselu asi za 40 minut a cesta do Lille trvá pouhých 15 minut.

Tourcoing má rovněž metro a tramvajovou dopravu - do Lille, kde se nachází letiště, se dostaneme asi za půl hodiny. 
 

Podpis partnerské dohody: 14. prosince 2007

INFORMACE O MĚSTĚ: 
Město v severozápadním Německu, v regionu Severní Porýní-Vestfálsko.
Ibbenbüren je rozvíjející se hospodářské město. V důsledku revitalizace budov v letech 1967-1985 vzniklo moderní centrum s charakteristickým „Roter Platz“ a „Alter Posthof“. 

Město Ibbenbüren se nachází v severní části Německa (Porýní a Vestfálsko) poblíž Münsteru a Osnabrücku. Rozkládá se na ploše 108,85 km2 a má 51 tisíc obyvatel. Má dobré železniční napojení na tranzitní silnici, která spojuje amsterdamské letiště Schiphol s Berlínem. Nachází se 25 km jižně od mezinárodního letiště Münster/Osnabrück poblíž Grevenu.

Ibbenbüren je rozvíjející se hospodářské město. V důsledku revitalizace budov v letech 1967-1985 vzniklo moderní centrum s charakteristickým „Roter Platz“ a „Alter Posthof“. Důležitou roli ve městě hraje i drobný obchod, jehož zásobovací funkce sahají daleko za hranice Ibbenbüren. Ibbenbüren se díky tomu stal symbolem obchodního a manažerského centra s rozvinutým ekonomickým životem. Významnou roli ve městě hraje těžba koksovatelného uhlí obohaceného o antracit. V tomto ohledu je Ibbenbüren jedním z nejvýznamnějších měst v Německu. Nachází se zde jedno z nejhlubších uhelných ložisek v Evropě (1 545 p.h.m.). Od roku 1994 se město snaží posílit sektor služeb. Městem řídí starosta Heinz Steingröver a městská rada, která má 44 správních míst. Město Ibbenbüren spolupracuje s partnerskými městy jako jsou: Gordon (Francie), Hellendoorn (Nizozemí), Prievidza (Slovensko) a Rosslau v Sasku (Německo). Jastrzębie-Zdrój lze přirovnat k Ibbenbürenu z hlediska geografické polohy, okolní zelení, vzdáleností od průmyslového centra a především existencí aktivní těžby.

Kontakt s městem Ibbenbüren udržuje Jastrzębska Spółka Węglowa S.A., která v oblasti těžby spolupracuje s Deutsche Steinkohle AG. V dubnu 2006 byl zaslán dopis starostovi Ibbenbürenu vyjadřující vůli navázat spolupráci mezi Ibbenbürenem a městem Jastrzębie-Zdrój na bázi partnerských měst. Zájem o navázání spolupráce vyjádřil v září 2006 zaslaným dopisem i starosta Ibbenbürenu. Pokračováním navázaných kontaktů byla studijní cesta do Ibbenbürenu, které se zúčastnili Marian Janecki, starosta města Jastrzębie-Zdrój, Tadeusz Sławik, předseda městského zastupitelstva a zástupci firmy Jastrzębska Spółka Węglowa S.A. Během návštěvy měli zástupci města Jastrzębie-Zdrój možnost poznat městskou radu a město Ibbenbüren.

Podpis partnerské dohody: 15 května 2009

INFORMACE O MĚSTĚ:
Prievidza na Slovensku je pátým partnerským městem Jastrzębia Zdroju. 15. května 2009 starosta Marian Janecki a starosta Ján Bodnár oficiálně podepsali obsah smlouvy o partnerství. Strany tak deklarovaly ochotu spolupracovat a podnikat nezbytné kroky pro rozvoj podnikání, ochrany životního prostředí a také výměnu zkušeností mezi institucemi a organizacemi v oblasti vzdělávání, umění, kultury, sportu a cestovního ruchu.

Město Prievidza leží na řece Nitře v Trenčianském kraji, na úpatí Strážovských hor. Rozkládá se na ploše 43,06 km2, počet obyvatel je přes 50 tisíc. Metropole Horní Nitry - Prievidza - je město s bohatou historií, na jejímž počátku stála komunita obývající Mariánskou horu. Pokračovaly v něm skupiny řemeslníků, kteří se díky své zručnosti a šikovnosti trvale zapsali na stránkách historie. Proces rozvoje a důležité společensko-politické změny přinesly Prievidzi mnoho úskalí, jejichž vrcholem byla tzv. Sametová revoluce na konci osmdesátých let dvacátého století. Tyto změny s sebou přinesly závan svobody a demokracie. První svobodné volby do místní samosprávy města Prievidza se konaly v roce 1990.

Město je správním centrem regionu, kde sídlí státní úřady, ředitelství významných podniků, zastoupení soukromých společností, ale i bankovní a finanční instituce a centrum školství včetně vysokého školství. Nachází se zde mnoho kulturně-vzdělávacích, veřejných institucí a sdružení. Prievidza má na svém území mnoho zelených ploch, za což vděčí titulu jednoho z nejzelenějších měst na Slovensku. Zároveň je to město s největší komerční plochou v přepočtu na počet obyvatel, s jasně vyznačenou obchodní sítí, což dokazuje významný podíl města na ekonomice nejen na regionální, ale i celostátní úrovni.

Město řídí primátorka Katarína Macháčková a městské zastupitelstvo. Prievidza dosud navázala partnerství s následujícími městy: Ibbenburen (Spolková republika Německo), Šumperk (Česká republika), Luserna San Giovanni (Itálie), Valjevo (Srbsko).

Kontakt s městem Prievidza byl navázán prostřednictvím města Ibbenburen - od roku 2007. partnerského města Jastrzębie Zdrój. Dopisem ze dne 20.11.2007 starosta Prievidze Jan Bodnar vyjádřil ochotu navázat partnerství s městem Jastrzębie-Zdrój a zároveň pozval delegaci z Jastrzębia-Zdroju k návštěvě Prievidze za účelem vzájemného seznámení a projednání podmínek spolupráce.

Vedení našeho města v reakci na to písemně vyjádřilo prvotní ochotu navázat spolupráci jako partnerská města a  navštívit Prievidzu. Navázané kontakty pokračovaly studijní cestou do Prievidzy v červnu 2008 za účasti zástupců vedení města a městského zastupitelstva.
 

Podpis aktu o spolupráci: 28 srpna 2017

INFORMACE O MĚSTĚ: 

Borščiv město na západní Ukrajině, sídlo okresu v Tarnopolské oblasti. Nachází se 105 km jižně od Tarnopolu, 453 km jihozápadně od Kyjeva. Leží na řece Nislava.

První zmínka o obci pochází z roku 1456. V roce 1565 byli majiteli Borszczovští neznámého erbu [2]. V roce 1629 získal Borščiv městská práva a erb Vasa - Snopek. V té době mělo město hradby a byl zde postaven i hrad na ochranu před útoky Tatarů. V roce 1655 vstoupila do Borščiva Chmelnického kozácká armáda spolu s ruskými jednotkami. V roce 1763 byl ve městě postaven kostel sv. Trojice. Po prvním rozdělení Polska se město stalo součástí Rakouska a stalo se součástí okresu Čortkovského. V roce 1785 potvrdily rakouské úřady Borščivu městská práva.  V roce 1867 bylo město ustanoveno jako sídlo župy, což přispělo k urychlení jeho rozvoje. Na konci 19. století zde fungovaly mimo jiné: oděvní továrna, tabáková továrna a papírna. 7. července 1919 se města zmocnila polská armáda. Ve druhé polské republice bylo město sídlem župy Borščiv v provincii Tarnopol. Vzhledem k blízkosti hranic SSSR byl v Borščivě umístěn prapor KOP „Borščiv“.

17. září 1939 vstoupila do města sovětská armáda a 8. července 1941 město obsadila maďarská armáda. Od srpna 1941 město převzala německá okupační správa. Během německé okupace bylo v Borščivě ghetto, do kterého byli přiváženi Židé z okolních měst. Do srpna 1943 jich bylo na židovském hřbitově zastřeleno asi 4500.

V Borščivě si můžete prohlédnout farní kostel sv. Nejsvětější Trojice z roku 1763, postavený na půdorysu kříže na místě bývalého zámku, pomník Adama Mickiewicze z roku 1898 nacházející se vedle kostela nebo kostel Nanebevzetí P. Marie z roku 1886. Mnohé zajisté zaujme rovněž zřícenina zdejšího hradu.